Anmelden

Všechno začíná dnes

Zdeněk Pohlreich: Nesmíte se bát udělat rozhodnutí. Když se bojíte, nemůžete pít šampaňský

Freitag, 23. Oktober 2026 · 23 min

MP3

Shownotes

Celé rozhovory a bonusové epizody 👉🏻 herohero.co/vsechnozacinadnes**

Mé pozvání přijal muž, který naučil Česko chodit do dobrých restaurací – vyhlášený šéfkuchař a televizní ikona Zdeněk Pohlreich.

V otevřeném rozhovoru jsme se podívali za kulisy jeho obrovského úspěchu. Mluvili jsme o tom, jaké to je začínat v padesáti na vlastní pěst, i o ceně, kterou za to člověk zaplatí. Zdeněk vzpomíná na chvíle, kdy jeho druhá restaurace stahovala legendární Café Imperial ke dnu, a nahlíží jak do nekompromisního prostředí šoubyznysu, tak do svých zkušeností se soudními spory.

„Určitě mě to stálo obrovský kus soukromí i zdraví. Prošel jsem si nepříjemnými fyzickými příznaky a panickými atakami,“ přiznává.

Zdeněk se rozpovídal také o emigraci z tehdejšího Československa, která mu přinesla dva výrazné kontrasty. Zatímco v Nizozemsku zažíval frustraci z nemožnosti pracovat a zdlouhavé čekání na azyl, v Austrálii naplno okusil reálný kapitalismus – i když tam dřel jako mezek, vzpomíná na toto období jako na jedno z nejšťastnějších v životě. Návrat do postkomunistického Česka pak viděl jako jedinečnou šanci využít nabyté zkušenosti v rodící se tržní ekonomice – i když, jak sám říká, hrál v tom roli i fakt, že měl srdce větší než žaludek.

V epizodě probereme:

– Jaké to je, když se vám v padesáti hroutí svět pod tíhou astronomických nákladů a vy stojíte u benzínky s prázdnou kartou?
– Co ho emigrace do Austrálie a návrat do postkomunistického Česka naučily o povaze kapitalismu?
– Jak prožíval období, kdy spal dvě hodiny denně, zvracel cestou do práce a bojoval s panickou atakou?
– Proč tvrdí, že si dnešní společnost lže do kapsy a lakuje všechno narůžovo?
– A lituje něčeho ze svých dřívějších rozhodnutí?

Všechno se dozvíte v rozhovoru. Příjemný poslech.

Partnerem podcastu je Česká spořitelna.

Transkriptvom Podcast bereitgestellt · Zeitmarken springen hin

Je potřeba si vybrat, jestli chcete tu nější nebo to vyši. Rozhodnutí je na dálském. Možná tady fobě varia? Jsem za verzi a ale je to na vakci. Nejednodušší rozhodnutích, které dnes uděláte? Čef! Zhodnotit firmní peníze na spořícím účtův George Business. Česká spořitelna. Jediný, kdo neměl prahy, jsme byly mě jako...

Zdeněk Polraj. Nejznámnější český šev kucház. Siedun televizních formátů, pěta dvacet knih, restaurace, kurzy Vlastní produkty, Jenže. Jeho potnikatelský začátek vypadal úplně jinak. Zvenko Úspěch! Uvnitř první tvrdá lekce z biznesu. Plná restaurace ještě neznamená že vám sedí čísla? No nesedil jiná peníze.

Pro mě to bylo van vej tiki. Já jsem si mi skutečně dobrý jistáž. Bylo běh, kdy jste dobrý za svých vlastní prahy. Co jste se to zaplatil? Učitě měto stálo voprovské kus soukromí kůsm Třeba zdraví, já nevím. jednou se mi to spočítá. Nejde žádné děti, že ta hospoda je tam, kde je. Po letech jsem vrátil do Ano-šéfé.

Proč vlastně? Dostal sem nabídku, která se nedala odmítnout. Můj měl o penězích. Samozřejmě! Ahoj, já jsem Petr Šimúnek, vítejte u mě doma v obýváku. Tohle je podcast. Všechno začíná dnes. Podcast o úspěchu, o cestě za úspiechem a taky o ceně, ktorou jsme ochotni za ten úspich za platit. Je to podcast o zlomových okamžicích životě Všechno to, co jsem vymenováli jak šitý na míru naše budnešního hostovy.

Protože jeho život by vydal na celou knížku nebo už vydala na celu kníšku na film, řekl běh dokonce. Je tady můž, který se stál zkuchaře podnikatelem a může, kteří se stalo na stará kolena, pardon, že to tak říkám... Televizní superstár! Můž které nečeká, že někdo něco zařídí za něj a kterej je podle mně skvělou inspirací protože svůj život drží ve svéch rukách.

A je to taky můž, který změnil českou gastronomii, samozřejmě k lepšímu. Zde nik povara ich. Vítajte zdeňku! Dobrý den! Důfam, že jsem vás představil správně... Posluchalo se trochu hezky. Tak já by jsem se zakoupal do vaší hnížky, o kterých jsem teďka takym luvil, tak mě tam zaujela jedna věta, když se boíš nemůžeš pít šampańské a jak by stejí rozlet?

Jak by steji vy světlila? No já si myslím, že že prostě šampaňské, který já vnímám jako nějaký symbol úspěchu asi nestíká se simproní za níz na formule jedna a tak dále. je to dosť oslavnej nápoj. Kdej všichni milujeme, že jo, když jsme ho jednoho chutnali, tak musíme pít pořád a samozřejmě spovět o sobě asi jak ten úpěch tak určitě nějakej nějaké bohadství.

a či už si potím přestavujeme co chceme a já jsem jako skalní přívrženec, teori je, že strachný kde nikomu moc nepomůže. A ty nesmítte se bát udělat rozhodnutí, které by se třeba jiné lidi bát neobáli udělat. Takhle to vidím já. Vy jste tam takový technik, když se napsal řad česky, se to řekne přízemnějš?

Kdo se bojí sere v síni? A to není tak hezký, jako pity v šampańské ne. To není. Kde jste dělal na posled strach? Strach já mám... Jako vopravdu velký strach jsem měl jakož ča bláv němozná moje žená. Tato jsem jako měli velkých strach. A jinak, jako my žijeme každý den ve strachu mě ozpockí. Protože se koukáme na ty dveře a koukláme si každejden do tech rezervačních těch kolik tam přídlí dít a pořád dokolá vlastně řešíme tydle věci, které nás každa jeden motivují k tomu, aby jsme se snažili tu práci dělat tak jak to jde nejléb.

Tak to je možná spíš obavaného strach, jako jestli to půjde nebo nepudé? Jo, aková ozpotská peranója. Jo, jako my. Žeho všichni koukáme, koukmě, ktory lebo ostatní, kolik lidí chodí tam, koli lidí hodí k nám a tak dále. a vlastně asi máte pravdu. vyslovený strach jako fyzické to, fyzicky to asi není no.

No ale ono, jako strach, o kterém jsem lovaly souvislostě s ním šampaňskim je, když člověk musí udělat nějaký rozhodnutý? Mě se teda taky v té knížce vaší líbela scéna že jste měl nějakého šéfa Krajzevillej Crazy Willibelle generální ředitel Marriotunou, když jsem další fakuhiněnou. A že vás furt jebal?

Ano! A že vy jste v jednu chvíli semu už smal a vy smal jste se mu do bobliče? No jo, tak to bylo takový jíz, že už ta situace opravdu působela tak strašně komické, že přesto, že nám nadával vážně, tak já jsem dostal prostě záchvat s míchu, protože tomu se nedalo nesmát. To bylo úplně absurdně, jsme tam byli dvá nebo já jsem tam byl bez svým věku, že o člověk jako už jsem něco měl za sebou.

A když se s vámi nikdo baví v tom lestilu, to je úplne směšnit. Měl jste z toho... Evidentě jste neměl strah něco takového udělat? To vás prostě donutilo. To se nedalo v Lárnu. To byla takový jak jsou prostě... Někdy ty lidi, když je to nejhorší, že tak propadnou tomu historickýmu smíchů. Tak já jsem měl totální zatmění a jsem se zmál, takže jsem si vlastně uvidomil, že ten terror je jaké chce, tak tomu, kde se tomu třebačnou zmá, tak se vlastne nedáčely.

Když byste ten do apliku je ten terror, teď protivám sidí, kdo se začne zmál... Nechtěl bych být na jeho místě, protože já vůbec by nevěřil co s tou situací jako udělat. Co vám vlastně vysměje že jo? No snis působem ano si vyromíte jako že asi se nechou. to asi s tou sytuací nezachází té úplně stejně no nebo já byste měel takhle Byla tahle scéná.

asi to není nikdy jako jeden kámen jako které všechno strhné ale byla to jedna z těch věcí, který vás potom přivedli tomu, že jste se postavil na vlastní nohy. No, tak on dobyl celý soubortech věcí. a tohle je jako byla ta absurdita toho korporátu, které někdy prostě chce v těch lidích věci, kteřím absolútně se berou chuť kreativitu nějakou radosství práce.

A učitě se to skládal do hromady nějakej čás ale já jsem jako věděl že že tam musím vydržet, cokoliv. Měl jsem malý dítě, měl sem na krku hypotéku, běděle jsem, že potřebů nosí do mutu vejplatu. a ale to furt ještě neznamená, že ten sen jako v sobě plzen kousek od toho abych řeknout já už to tady nějakou klepu a pak si by mu nějakoupenzil a budem žít jako všichni.

To nezněla akoradost jako měli jsem doma malý Dítě a hypotékura? To je to, co to rozhoduje, že jo jako ten život, tak jako peníze se nedají ignorovat. Já jsem tam měl v tu chvíli se na český poměry jako super a i když jsem přemišel o tom, že půjdu svého, tak vždycky ta blata klasická votázka jako, protože bys to dělal, jsi máš dobře, že ho tyto je v pohodě ale nohlet jsou lidi, které to chtějí víc než se mít dobřenu.

Tak jsem jít skvěle. Co teda nakonec převážil? Že jste se odvážila ten kroku dělo? Ta nabídka, z kterou jsme pracovali byla tak dobrá. Že i to riziko toho, že se to prostě nemusí povést, bylo přijatelný, řekl bych. Vůbec to neznamená to, že jsem si byl úplně něči místej. Ale já se to chtěl tak, že převládlo to ráci a říkal jsem si, když bojený hůř, tak jako se nechám zase nikde na jmout.

Když já už jsem byl ve věku, kdeby sami zpátky do téhle věcí vracilo služitě, že mě už vloupadé. To vám bylo padesát, kdo je? Zvědavý naše v kuchaře, kterému je padesá s ministerským platem. Nikdo? Nikdo! Ten strach nebo obava z toho, že je krásný hodné jak to v té korporací chodí se tam vobělí nějaký mladý talent, kdej to bude ochotně dělat za půlku, jenom aby prostě dostal někam nahoru.

tak ta byla naprosto reálna, se myslím. Takže ale tam jste ten strach musel překonat. Za to jsem asi zaplatil hodně, se myslím. Zrovna za to, že jsem ten strah překonálko. Co jste se to zaplatila? Učitě mě to stálo v obrovský kus soukromí. Uči tě mi to stalo nějakej kus zdraví a nevím jednou se mi to spočítá všecko.

Prošel jsem si opravdu nepříjemnéjima jako fyzickéma příznákama takovýho, toho panického ataku a všechny letech věcí. A spal jsem dvě hodiny dene, a když jsem se probudil, tak jako mě nevadilo, že jsem spala jenom dví hodini dene ale vadilo mi, že nemůžu je do práce znova. Tak dále, tak dále. Učitě se na mě podepsalo.

učite ani nemůže říct, že bych týdou byli ideální partnera a všetko ostatního. Účitě jsem za to nezaplatil jenom nějaký lidi okolo mně, ale každý ten úspěch má svojí cennu a jevotázka jak moc ty lidi jsou vochodný v objetovat něco sami ze sebe. A ze svýho pohodlí k tomu aby to úspiechu mohli dosáhnout.

Já si měla více šeště rozvelký tlak jako časovej, že se řekla tak je ti padesát, musí se bohodit. Teď me vám ukázal, jsem vám knížku od restauratera Kýtamek Nelyho, kterou tady čestu cituju, protože můj podká se tak původně měl minovat. Litujú úplně všeho, tak když jsme zmenej a jde, almost everything.

A litujete něčeho z tohoto rozhodnutí? Ne. Přesty řekosti? Myslím, je to stalo za to, jako nebo byl to prostě rubrey deal. a říkám, zaplatil jsem za to hodně ale taky se mi to vyplatilo a nemůžu říct, že bych hlitoval všeho jediný čeho človek by teoreticky mohl litovať, že to neudělal. už žávnu tůle věc.

Ale prostě ty ta situace nastala jak nastala a jako by si nedá se to mhrát pospátku. vyplinulo to z okolností, kdybych to řekl úplně nud všechno. Tak bylo také daný tím, že to sem nestýkníš celáši. jakě líbí, že vlastně všechno trochu dobíháte, protože stečním začal ze spožděním kvůli komunistům. Přesně tak, jako když to srovnáme s klukama, který jsou dneska slavní a populární, že ho z naší branže, no tak oni měli super, že oni už byly jako nějakým Free market economy, že už to bylo jiný, že ošli tam dneska do toho hodou.

Do toho gastronomického podnikání nesrovnatelné peníze, jako by jsme začínali měžu? A když byste začínal tak se nikdo nemyslel, že bez slavnej, že jako slavný ševkuchař neexistoval. Nepočítáme nějaký ty úplně světový framcovský šefkuchaře... No asi je ta Anglia v té době byla jako docela docela už jako jasná, že tam něco děje.

A my teda, kdy se vrátím k tomu jak jste se vysmal Crazy William'u? byl jste v Marriotu a v Renaissance a udělal jste ten krok, že jste měl spolu s vašem společníkem vlastní restauraci Imperial ale naučil jste to roce Hardways, jo? Jaký to je? Jít na jednu na vlastí nohy. Učitě, no to tak jako... Znamozřejmě na jednou přezno vzístíte, že jste úplně ten poslední, kdo si může šánovu na ty peníze.

Na jednout zistíte řekl, že podnikání se bou nesejstrašnou spoustou věcí, který jste svůbec neuvidomil a... Česlo se to nemůžete vidět, když jste zaměstnanej? To máste napadné jako jeho. tak dobře, tak já jsem prapůvodně, kdys jsem se vracel sa Austrália do české republiky, tak ta původi. ideja byla tá, že se udlám pro sebe.

Tam jako bylo zase té to sémě toho, abych tak řekl. A jsem si koupil takovou maloutenkou brožůrku, která pojednávala, protože to mi je hoditří restauraci. Uši nemám. Jehle jsem jít stratěl a moc mě to mrzí. Byla dobrá? No bylo to neskutečně inspirativního. Tak jako byly to fakta nebyl to, nebyla tam vůbec žádná romantika spíš na opák a byli tam v opravdu dané jako základní parametry toho, jak se to má spravně dělat.

Abych tak řekl technicky. Což byla publikace, která tady nyní do dnes. A co čeká na Vás začínapíšet? Spoustě lidí by to udělalo. ten život daleko jednoduší. No jak říkám, vy jste to učil dosť natvrdlo, protože jste uděli taky zásadní chybů, tak jak popisujete, že jste měli ty restauraci dvě... Aniž by to bylo jasný a ta druhá vás stahla ke dno.

Přesně tak, no my jsme jako vlastně kdy jsme začínali, tak jsme na tu přechodnou rubu jsme zaczeli tělal v metropolu na národní, což byla vlastne, to byli ostejné majitele, tak to byla taková tatsista k tomu imperiálům. A my jseme se bály nevzít ten metropol aby nám neutek ten imperiář. Takže... Poznútnosti stezali v obojí a ješel jste že to dáte?

No! No a hodně rychle jsme pochopili, že ne. A jako my jsme překnů kolik půl doku odvode vření kaffe Imperial si myslím, že jsme seděli a bavily jsme se o tom, jak to zavřít. Takovlastně, že jo. Faktivno, jasně no a to je takto je nepřijemné pocí. pak jsme to zežil ještě jednou a není to mozezký jako povídání.

no. A co se stalo potom półroce? Co jste zjistili? No neseděli na peníze, že mi jsme vlastně z toho mála tech peněz, který jsme měli. A pozdravíš, že do toho skáču. Imperial byl hit od samého začátku? Jako zvenší vyděno? Já bych... já jsem by si v letadle koukal na dokument votom, kteří světoví značky zbankrotovali kůli nějakému špatnýmu rozhodnutí.

a my jsme se myslím, že jsme. naše situace byla taková připomínala nejvíc minikupr, kde vlastně ta historie byla taka, že oni Oni si vymysleli, že to másta desetisíc libert. No bože to nesmástá více než desetisic liber. Spustili wokolo toho vovrovitou kampáně, že Beatles a tak dále, že o všechny jde ty věci.

no a pak zjistili za tyto prachy jako když co bylo prodávat, že na tom míste vidělaji. A my jsme měli něco podobnýho, že většiná restauraterů má v sobě nebo každopádně My jsme mylili paranoju aby jsme to nepřepálili v cenách. Tři stále nám fungovata ekonomika. Vom ještě sám jako obstál ten imperial asi tak nějak, no ale protože jsme tlačili ešte ten metropol že jo tak ten nám tam ne seděl a zlomový rozhodnutí vlastně nastalo až mohou kam říkali jsme řekli že ten metropol nechcem.

Jsme jako sebrali ve škrou abych tak řidlo odvahu k tomu že jsme tomu človiků řakli Hle je my ten metropol nechcem, i s tým rizikem, že se tu si naštve a se bude nám typo. Takže to bylo to kritické jako rozhodnutí, kterých měnilo vlastně všechno. Vy jste v jednu chvíli nějakou zjistili? Hele ty prachy nesedějí, nemáme peníze na kontě nebo jak jste to dnes?

No my jsme vidělali penízę v imperiálu a postali jsme i do metropolů kde jsme spálili prostě. Je to dobrý, to zistíte, že je to tezké zážitek, když přijede tak benzínový pump je s kartou a ten budetství pumpy vám říká jako no na té kartě nisu žádný prachyt. To se vám stalo. No to super! A co jste udělal?

Ale já jsem šel za kamarádem, jsem si pučil další nějaký milion korund v té době. A měl jsem. ten kamarát byl naštěstí natoly dobré, že mi řekli, jako dáš mi to, až co budeš mít. Milion vám chyběl na to, aby jste mohli dál? Aby jsme úbez mohly žíti, abysem úbezem mohle provozovat, aby se dokázali zaplatit zaměstnánce i rodavatele všechno.

A my jsme byli takové jakové akorátní podsiví o ta branže plná lidí, který podnikaj za peníze svých rodavatelu celý roky! Že jim neplatí. Když ještě z nich hláje banku, no, mojím prostě neplatit. Mojím to platit všechno zpětně a funguje to taky. takno. Říste se, jak musel rozhodovat, co jste musel zaplatit nejdřívne?

Co byste zaplatila jako první a jako poslední? Vyským musíte dostat... První mzíte nakromi stát, že ho ten nevyhnutelný, že jo. Početný, jak po vás pude. A pak musíste zaplatit tem lidem. Jo, které to dělaji. To prostě to jsme věděli. a taky to není úplně Žádná velká výjímka, že tedy lidi čekali v té době, v té branži na peníze měsícého.

Bavíme se o roku, dva tisíce sedům osum. Bajíme si do sedůmu osum, no sedů. Takže to jsou první... Jak říkám, vy jste v té řadě ten úplně je. poslední a prvný musí dostat stát pak musí dostať zaměstnanci. Když ty dodavatelé to se nějak ešte dá jako ukormidlit. No a samozřejmě nejhnustnější situace nastává po kamžiku, když se dostanete tato zvaný josí J.O.D., co řekéš on Delivery, jo?

Což znamená že vás ruky do ruki, že to musíte zaplatit, že vám na jakou faktoru už nikdo nic nedá. A to byl... To jsme na štěstí neměli. To jste jako tak špatný, to nebylo! Jediný, kdo nemil Prahy, jsme byli mě jako. No to jsem se chtěl zeptat, když jste si reálně sáhle na první peníze z té restaurace?

Hele tak... Čekám bo toho jak jsme se zbavili metropolu, co bylo fajn, pak už to bylo dobrý. Pak už bylo na hypotéku a na všechno? Pak už co by lov cejkůno. Pak tu začalo místou padící tendenci nějakou no. A tady znovat se jako zpátky k tomu strachu. Mělste strach jako že to Nevídeš, že v té padesáce prostřed první pokus.

Pro mě to bylo one way tiki, tak já jsem bědel, že se nechci nechat znovanajmou. Mlili lidi, který mi říkali ale tak se nechat snovanájmou, pro mě je to by lo nepřiatelné jako senace. Absolutně, já jsem si vůbec nemil představit tu věc, že přiznám tú porážku a budu někde jako hodit a řekat, jsi můžu dala pro někoho jiného a jsem Než jsem začal podníka, tak já jsem dělal pro jiné lidi pětaří cerdleta.

To je na jeden lidskej život a šáš jako... A jako. bylo to něco, co jsem jako rozhodně nechtěl znovat zažít? Vy jste bylo docela známej kuchar slavnej ešte nejast televize ale byli ste slavnej mezi těma kuchařem a nebyli ste žádný ucho. i jak byste popsal jako jak jak to říkaj anglosasové lesson learns Co jste se s toho dole toho jako těžkýho podnikadelského začátku naučil.

Naučil jsem se jednou věc, kterou bych schrnul asi do věty, že je ten rozíl mezi tím korporátem. Já jsem vlastně odcházel, řekbych téměř na vrcholu svojich... By jsem odcházil první z korporatů, více méně na vrhulu svoji kucharskejch jako schopností, že v té době jsem byl šef kuchař Alkronu Pražského, kerej To byla zlatá dobažo, než před jedinás tím září.

To bylo tak něco nádhernýho, čude byly peníze, lidi měli prachy, zábava byla všechno. Bylo to úplně skvělit. A tam jsem si tam řiditel můj tehdá kdy jsem odcházel, tak Vomi říká nemysle si ono, když se ještě jako součástní něčeho co funguje, tak snadno získáš pocit, že to funguji kulitobe? a máš tendenci pod cennitou infrastruktůru, která ti pomáha jakoby to utváří toho celého.

Takže jinými slovy jsem si uvidomil že žádný strom ne rosteru nebežel. Tady to končí ale nemuselo by. Stačí když si nás předplatíte na herohero.co slash všechno začíná dnes a dozvíte se víc, uvidíte víc a uslyšíte více Na herohero tečka co? Lomítko všecheno za činá dnez. Děkujeme předem. Je potřeba si vybrat, jestli chcete tunišší nebo to vyží.

Rozhodnutí je na vás hlavnému. Možná takový hovdivarium. Jsem za versi A, ale je to na akci. Nejednoduší rozhodnuti, které dnes uděláte? Všechno! Zhodnotit firmní peníze na spořícím Účtu v George Business. Česká spořitelna.

Anmelden oder registrieren

Jetzt

0:00 / 0:00